Historie a prax Křížové cesty

(Via Crucis)

14 černobílých vodových barev sestry Catherine Bourgeois představených tady se zapisuje do dlouhé tradice meditace o Ježíšově utrpení.

Od starověku poutníci v Jeruzalémě chěli jít pod bolestné cestě Spasitele, od Pilátova paláce po Golgotu a Svatý hrob.

V 15. století františkáni, strážci svatých míst v Jeruzalémě, přivezli do Evropy postavy Pánova utrpení. Křesťané tak šli po "Křížové cestě" jako kdyby následovali Ježiše v ulicích Jeruzaléma. Zastavovali se při každém zastavení, aby se modlili.

Když kolem 16. století se počet zastavení ustálil na 14, hodně kostelů chtělo mít malby zastavení. Svatý Louis-Marie de Montfort vybudoval v 18. století s 500 vesničany obrovskou Kalvárii v Pont-Château. Ale zejména italský misionář svatý Leonardo de Porto Maurizio šířil duchovní cvičení Křížové cesty v první polovině 18. století. ON sám požehnal 572 křížových cest. Postavil monumentální sérii 15 zastavení (poslední bylo o Mariiných bolestech) v římském Koloseu. Sám papež se účastní na Velký pátek na této křížové cestě, která přitahuje mnoho lidí.

Byly vybudovány jiné monumentální křižové cesty. Například křižová cesta v Lurdech na kopci nad jeskyní, má 115 soch, které jsou vysoké tři metry a navštěvují ji tisíce lidí.

Křížová cesta je taky farním cvičením. Svatý Leonardo prosil biskupy a faráře: "Prosím vás, v Ježíši Kristu, otevřete věříciím poklad, kde najdou počátek svého obrácení, nevyčerpatelný pramen milostí, zásluh a nebeských požehnání. Jestli je Boh přísný na služebníka, který schoval svůj jediný talent, čo bude s tím, který ukryuje před lidem poklad, který obsahuje mnoho věcí a kterého cena je nekonečná."

V půstu společné cvičení vedené farářem jde od zastavení k zastavení v kostele. Texty z Bible, meditace a zpěvy se střídají. 11. verš písně "Stabat Mater", zpívané Panně Marii, se kdysi zpíval po každém zastavení:

Sancta Mater istud agas
Crucifixi fige plagas
Cordi meo valide

Svatá matko, vyslyš mně,
vtiskni rány Ukřižovaného
hluboko do mého srdce.

Křesťané, kteří takto meditují o Utrpení na Velký pátek, vědí, že za dva dyn se ozvou velikonoční zvony. "Když jsme zemřeli s Kristem, věríme, že s ním taky budeme žít." (Řím 6, 8)

Ale je možné "udělat svou křížovou cestu" nezávisle na skupině, buď chodíc od zastavení k zastavení v kostele, nebo meditujíc o všech zastaveních bez toho, abychom fyzicky chodili. Je to v podstatě úsilí duše, která věnuje čas tomuto cvičení. Duch přichází k obrazu, namalovanému nebo ve formě sochy a k evangeliovému textu. Jsou to pomůcky pro meditaci, modlitbu a milost. Jestli početní mučedníci zemřeli pro svaté ikony v době ikonoklasmu, je to proto, neboť tady spočívá důležitá záležitost pro křesťanský lid.

Svatý Pavel řekl Filipanům:

"Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši:
Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,
nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán." (Flp 2, 6-1)

Zastavení křížové cesty se mají vykonávat s křesťanskou rukou, potřebují křesťanskou inspiraci. Sestra Catherine ochotně přijímá to, čo Bellini přidal k svému podpisu pod malbou:

"Hořící pro lásku ke kříži"