Šesté zastavení

Nábožná žena utírá Ježíšovi tvář

Šesté zastavení: Nábožná žena utírá Ježíšovi tvář

"Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumění tomu, o čem neslyšeli... neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili... Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal." (Iz 52, 14-15 a 53, 2-4)

"Hledala jsem toho, kterého tolik miluji. Našli mě strážci obcházející město: "Toho, kterého tolik miluji, jste ti neviděli?" Potom, jen co jsem od nich odešla, hned jsem nalezla toho, kterého tolik miluji." (Píseň 3, 1-4)

MEDITACE

Jak jsi znetvořený, Pane! Rány znetvořily tvou krásnou tvář. A přece, s krví a potem, s nelidským výzorem, jsi krásný! Strašná noc a údery nemohli napadnout hluboký majestát tvé tváře. Vidím, že jsi byl hezký, že jsi ještě hezký. A v té krásné a velké tváři je tvůj pohled, Pane! Strážci vracející se od velekněží řekli: "Tak člověk ještě nemluvil." (Jn 7, 46). Ještě nikdy nebyla taková hloubka, taková jemnost, taková krása pohledu.

Proč, Pane, tvá tvář, zářící jako slunce v den Proměnění, je teď tak znetvořena? - Plním to, čo je psáno u Izaiáše: "Mnozí se vylekali, když mně viděli, protože jsem znetvořený," ale to všechno je nic proti zpustošení, které způsobuje hřích v lidských duších, které jsou stvořené k mému obrazu. Stal jsem se hříchem, otiskuji svou tvář do duše a srdce těch, kteří mne milují, těch, kteří chtějí utřít slzy mých očí, slzy všech maličkých, kteří mi patří.

MODLITBA

Pane Ježíši,
ukaž svou tvář všem dětem světa.
Všechny urážky a údery bezbožné propagandy ať jim nebrání, aby tě milovali.
Pane, otiskni svou tvář do mé duše!

< >